dobrého praviti, až jeho i na pravú vieru i obrátil. Proněžto ten lotr svatého Martina rozvázal, na cestu vzvedl, hřiechóv se pokav, bohu se dostal. A potom když svatý Martin tú cestú do mediolánského města šel, potkav jeho diábel v člověčí tváři i otázal, kam by šel. Jemužto když svatý Martin vece: Jdu tam, kamž mi bóh kázal, diábel k němu vece: Kamž koli pójdeš, diábelť se bude protiviti. K němužto svatý Martin vece: Když boha mám spomocníka, nebojím se, co mi všeliký člověk učiní, tak inhed diábel zmizal.
Potom po některých časiech svú matku, pohanku, na křesťanskú vieru obrátil, ale otec u pohanské vieře ostal. A odtad šed, bliz od města piktanského klášter učinil. A odtad bliz jednoho člověka na pravú vieru obrátiv, malú hodinu od něho odšed, zase se vrátiv, jeho beze křtu umrlého nalezl. Tehda svatý Martin to umrlé tělo do své komořičky vnésti kázav. A tu nábožně na zemi padl a hospodina zaň poprosil a inhed toho umrlého vzkřiesil. A potom ten člověk svatý křest přijem, mnohým lidem rozpravoval a řka: Když mě na onom světě do velikých temnic biechu odsúdili, předstúpivše dva andělé před nebeského súdce, vecešta: Toť jest ten, za něhožto svatý Martin prosí. Jimžto král nebeský vece: A vy jeho pomoc jemu vraťte jeho.
A když těch časóv turonské město biskupa nemějieše, poče za svatého Martina všecka obec prositi, aby jich biskupem byl. Tehda svatý Martin dlúho se brániv, jich prosby zavrci nemoha, biskupstvie přijal. V kterémžto stavu světské přiekazy běhaje, dvě míli před městem [klášter]text doplněný editorem[207]klášter] doplněno podle KNM III D 44 učinil a tu s osmnádcte duchovníky u velikém utrpení bohu slúžil. Tu nižádný kromě ač pro některú nemoc vína neokusil, rúcho
