Jednoho také viselce svú prosbú z mrtvých vzkřiesil. Jeden také mládenec když umřel, matka jeho žalostivě plačíc, poče zaň svatého Martina prositi. Tehda svatý Martin prostřed všeho lidu poklekl, zaň hospodina poprosil a inhed mrtvý mládenec vstal. Proněžto všickni pohané, kteřížto tu biechu, křesťanskú vieru přijeli. Také jednoho času uzřev svatý Martin, ano had přes řeku plove, boží mocí jemu přikázal, aby se zase na břeh navrátil. A svatý Martin nábožně vzdechna, žalostivě promluvil a řka: Ajť toť, hadové mne poslúchají, a lidé mne poslúchati nechtie!
Byl jest také svatý Martin velmi pokorný, tak že jednú v pařížském městě velmi hrozně ohavného malomocného potkav, ve jmě milého Jezukrista pocelovav požehnal a inhed malomocný byl uzdraven. Byl jest také svatý Martin velikého duostojenstvie, tak že jeho světí apoštolé i jiní světí, jemu se zjevujíc, často navštěvovali. Jakžto jest svýma dvěma učedlníkoma, Severovi a Gallovi, pod tajemstvím pověděl, že k němu svatí apoštolé i jiní světí často chodiec, jemu veliké utěšenie činili. To také zvláště o svatém Martinu psáno, že měl k bohu tak srdce snažné, že i rukama i očima svú svatú mysl k nebesóm vznášeje, bez přestánie se modléše. Byl jest také svatý Martin velmi všem bludným a hříšným milostivý, tak že když jednú diábel k němu přistúpiv, poče jeho tresktati a řka: Proč tak slehka veliké hřiešníky k milosti přijímáš? Jemužto svatý Martin odpověděl a řka: Nebožtíku hubený, by ty lidí pokúšeti přestal a jim v jich spasení nepřekážel a v svém se hřieše kaje poznal, ještě s tebú, naději se, milost bych u Jezukrista nalezl.
Byl jest také svatý Martin velikého milosrdenstvie k chudým, tak že když jednú na veliké hody chtě
