rozpomanuv se na své těžké hřiechy, patnádcte dní, jakž obyčej bieše, se postil. A bohu se poručiv, klíč od té jeskyně, kdežto do očistce chodiechu, vzem sobě odmekl i všel. A inhed naleze na straně jedny dveře, skrze něžto prošel, nalezl jednu kapličku, v niežto mníškové v řízách všedše, počechu své hodiny pěti. A potom se na toho Mikuláše obrátivše, jemu řekli: Buď ustavičen, neb tě hrozná diáblova pokušenie mají nadstúpiti. A když jich poče prositi, aby jeho naučili, kterak se tomu brániti, k tomu jemu ti mníškové odpověděchu řkúce: Pomni se, Mikuláši! A když tě které muky přemáhati budú, tehda inhed zavolaj a řka: Synu boží, Jezukriste, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! To řekše, ti mníškové pryč jidú. A inhed se k diáblové k němu přirazivše, počechu najprvé krásnú řečí jeho ponúceti, aby se zase vrátil, slibujíc jeho bezpečně domóv provoditi. A když jim Mikuláš povoliti nechtěl, v tu hodinu pojide veliký hřmot, ano jedni diáblové řevú, vrčie, měčie, vyjí tak neskrovně, že se jemu zdáše, by se veš svět potřásl. A inhed nemoha té hrózy přetrpěti, zavolal, jakž byl naučen: Synu boží, Jezukriste, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! A jakžto vece, tak ta hróza přestala. A zatiem veden na jiné miesto a tu k němu množstvie hrozných diáblóv přistúpivše, počechu naň volati a řkúc: A zdali mníš, již naší rukú ušel, teprv se tvé hoře i počne! V tu dobu jeden hrozný oheň před jeho očima vzplápole a diáblové k němu přistúpivše, počechu hněvivě mluviti a řkúc: Neučiníš li, cožť kážem, v tento tě oheň uvržem. Jimžto jakž brzo nepovolil, tak jeho inhed v oheň uvrhli. Jiežto horkosti trpěti nemoha, opět zavola a řka: Synu boží, Jezukriste, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! A jakžto vece, tak ten oheň zhasl. A opět