službu dal. Tehda ten muž truchle vzdechna vece: Proč mi, milý otče, tento chléb svacený dáváš, a já jeho jiesti nemohu? A věz to, sluho boží, že sem někdy v této lázni hospodářem byl, ale pro mé hřiechy, tu kdežto sem shřešil, tudiež očistec trpím. Proněžto tvé milosti prosím, ten bochnec za mé hřiechy daj a za mú sirú duši hospodina popros. A toť tobě znamenie, že tvá prosba za mě uslyšána jest, když do lázně přijda, mne nenalezneš. Tehda když ten kněz, sluha boží, celý týden za tu duši zádušnie mše pěl a potom do lázně šed, toho muže nenalezl, neb již toho očistce zproštěn byl.
Třetie některým dušiem dán jest zvláštní očistec pro některého svatého prosby uslyšenie, jakož se čte o svatém Patriciovi, jenž jest na bohu některým lidem na tomto světě očistec uprosil. A to se stalo tiemto činem, když svatý Patricius v jedné vlasti, jiežto Ibernia dějí, slovo božie káže, pro hrubých lidí nenáboženstvie málo prospěl. Proněžto snažně hospodina poprosil, aby některé divné znamenie v té vlasti ukázal, proněžto by ten nebohobojný lid, k bohu se obrátě, hřiechóv se pokál. Tehda jemu bóh zjevil, aby svú holí na zemi veliký okršlek učinil. A jakž brzo svatý Patricius ten okršlek učini, tak inhed prostřed toho okršlka zjevi se jedna propast velmi veliká. A v tu hodinu zjeveno svatému Patriciovi, že jest tu v té vlasti očistec. A ktož by chtěl, ještě v tělesenství jsa, do toho očistce vníti, netřeba by bylo jemu jiného očistce za hřiechy trpěti. A tak proto mnozí vendúc, zase se nevracováchu. A kterým se zase bylo vrátiti, ti vendúc, od jitra až nazajtřie do jitra v tom očistci přebudúc, opět ven na svět vyndiechu.
Potom po dlúhých časiech, když již svatý Patricius skončal, jeden člověk urozený jménem Mikuláš, rozpomanuv
