a tak u moře uvrženi a bohu se dostali. Amen.
Svatého Teodora
Svatý Teodorus, boží mučedlník, za ciesaře Diokleciana pro vieru křesťanskú mučen jest. Jemužto když starosta ciesařóv modlám pohanským modliti se kázal, ač by chtěl na ciesařově dvoře v rytieřském opět jako dřieve vzácen býti. Jemužto svatý Teodorus odpovědě a řka: Já sem sluha mého pravého boha Jezukrista. Jemužto starosta ciesařóv vece: Tehda bóh tvój syna má. K tomu svatý Teodorus vece: Ovšem syna má. K tomu starosta vece: Móžem li jeho poznati? K tomu svatý Teodorus vece: Ovšem móžete jeho poznati i k němu přistúpiti. V tu dobu svatému Teodorovi jistý den uložichu, aby venda v pohanský chrám, modlám se modlil. A když ten čas přijide, tehda svatý Teodorus do chrámu všed, oheň tajně podnietil a chrám i s modlami sžehl. Na něhožto když jeden pohan zavolal z toho: Jemše svatého Teodora v žalář, aby tu hladem umřel, vsadili. Jemužto se syn boží zjeviv v žaláři, promluvil k němu a řka: Měj se dobře, mój milý sluho Teodoře, neb já vždy s tebú sem. A jakžto brzo vece, tak pojide do žaláře množstvie překrásných lidí i počechu s ním svaté modlitby a žalmy pěti. To žalářoví stráže uzřevše velmi se užali, pryč utekli. Potom odtad svatého Teodora vyvedli i počechu jeho mučiti, aby se pohanským modlám modlil. Jimžto svatý Teodorus vece: Darmo o tom chodíte, byšte žhúc mučili i jakúž chtiece, nade mnú trýzen učinili, nezapřím mého milého Jezukrista. To starosta uslyšav, kázal jeho pověsiec, železnými klikami až do kostí dráti a potom jeho kázal v oheň uvrci. A tu se bohu poručiv skončal, ale jeho svaté tělo ostalo. V tu hodinu, kdyžto svatú duši pustil, slyšán jest hlas s nebes: Poď ke mně, mój přemilý, vendi v mú věčnú radost.
