svatý otec a biskup když zaklel, aby jemu pověděl, co by tiem hlas mienil, tehda jemu ten hlas odpověděl a řka: Sem jedna duše, ješto v tomto ledu za své hřiechy očistec trpím. A byla bych toho očistce zproštěna, by ty, otče svatý, ve třidceti dnech třidceti mší nepřestávaje slúžil za mě. Tehda svatý Teobaldus poručiv se bohu, počal ty mše slúžiti. A když již šestnádctú mši slúžiti chtieše, tehda diáblovým navedením najmocnější všeho města se svadiec, spolu se vztepú. To svatý biskup uslyšav, mešné rúcho s sebe svlekl a na rozvádky inhed šel, a tak toho dne mši zameškal. A potom toho velmi poželev, opět se na počátek těch mší navrátil. A když dvanádctú odčetl, tehda opět diáblovým zpósobením bude se všem zdáti, by veliké vojsko město oblehlo. Proněžto svatý biskup opět toho dne mši zameškal. Tehda svatý biskup se zamútiv, želeje, že ta sirá duše tolik překážky má, opět počal ty mše slúžiti. A když poslední mši chtieše slúžiti, všecko město i biskupóv dóm vzhoří. V tu dobu sluhy biskupovi běžiec, počechu volati a řkúc: Otče svatý, náhle utec a neuhoříš! Jimžto svatý Teobaldus vece: By všecko shořalo, této mše nezameškám. A jakž brzo tu mši odslúžil, tak inhed ten led se rozplul a ta duše šla do nebeského královstvie. A ten plamen jako obluda zmizal.
Některým také dušiem na tom miestě, kdež sú hřešily, dán jest očistec na očištěnie. Toho potvrzuje svatý Augustin a o tom také píše svatý otec Řehoř v jedněch kněhách a takto řka, že byl jeden bohobojný kněz, ten do jedné lázně pro čistotu v svój čas chodieše. A kolikrát do té lázně všel, jednoho muže neznámého, jemužto zvláště slúžieše, nalezl. A když jednú do lázně šel, toho neznámého muže, jenž jemu snažně slúžieše, znamenav, jemu bochnec svacený za jeho
