poslal k vám, abyšte ve jméno Jezukristovo z mrtvých vstali. A tak se jest stalo, že jakž jest brzo biskup pohanský sukni svatého Jana na ta mrtvá těla položil, tak sta inhed z mrtvých vstala. Tehdy ten pohanský biskup a toho kraje vladař se vším národem a s mnohými lidmi svatý křest sú přijeli a svatému Janu kostel na čest učinivše, bohu slúžil.
Píše také jeden mistr jménem Kasianus, že když jednú živá koruptva byla svatému Janu dána, svatý Jan v ruce ji nose, po peří ji hladieše, z toho sobě utěšenie čině. To jeden mladec zdaleka uzřev, k svým tovařišóm vece posmievaje se: Hleďte, kterak onen stařec s ptákem jako dietě hrá. To svatý Jan skrze duch svatý poznav, toho mládence k sobě zavolal. K němužto ten mládenec vece: Ty lis ten Jan, jenžto s ptákem hráš, ano tě lidé za tak svatého jmají? Jehožto svatý Jan otázal a řka: Co to v rukú držíš? Jemužto když ten mládenec vece: Lučiště držím. Svatý Jan vece: Co tiem lučištěm činíš? K tomu mládenec odpověděl: Ptáky a zvěř jím střielém. K tomu apoštol vece: Kterakž pak činíš? Tehda ten mládenec poče před svatým Janem lučiště napínaje táhnúti a dlúho tak držav, tětivu oblevi. K němužto svatý Jan vece: Proč si, synu, lučiště spustiv, oslabil? K tomu mládenec vece: Nebo bych déle držal, lučiště by se umdlilo. K tomu svatý Jan vece: Takež, synu mój milý, tomu rozoměj, že tělestná křehkost by se u bóh myslí nesúci, někda se odpočinúti nepodepřela, snad by se k božie službě přieliš umdlila. Však vieš, že orel nade všecky ptáky léce a
