ale všem rúcha ostřiehal, aby všech nemilostivějie kamenovati ponucoval. Tu praví svatý Augustin, že v tu hodinu svatý Štěpán za svatého Pavla obrácenie k bohu prosbu učinil. Proněžto praví svatý Augustin, by se byl svatý Štěpán bohu nepomodlil, svatá cierkev by svatého Pavla neměla.
A když tak všickni svatého Štěpána nemilostivě kamenováchu, tehda svatý Štěpán poče krále nebeského vzývati a řka: Hospodine, Ježíši milý, rač přijieti duši mú. A v tu dobu klek, za své protivníky velikým hlasem křiknu, hospodina poprosil a řka: Hospodine, Ježíši milý, nepostavuj jim této zlosti za hřiech. Na tom svatý Štěpán se jest svého spasitele příklada držal, že duši svú bohu poručil a za své protivníky prosil. A když tu řeč dokonal, tehdy u boze usnul. A proto jest řečeno usnul, a neřečeno umřel, neb jest své tělo pro Jezukrista na veliké muky dav, s nadějí věčné odplaty sladce umřel, jako by usnul.
A to také slušie věděti, že jest svatý Štěpán jiný čas ukamenován než toho dne, jehožto svatá cierkev slaví, ale proto první den po božiem narození jeho svatý den slaviti ustaven, že jest první ze všech svatých pro Jezukrista svú krev prolil toho léta, ješto syn boží na nebesa vstúpil. O němžto svatý Augustin krásně píše a takto řka: Včera sme slavili věčného krále narozenie a dnes slavíme svítězilého rytieře pro vieru umučenie. Včera náš milý král naše tělesenstvie přijem, z své matky svatého života vystúpiv, ráčil tento svět navštieviti. Dnes
