v němžto bych svú libost měl. Protož se bojím, by mě mé moci nezbavil. Co učiním, kam se obrátím? Jeho mocnějšieho než se čiji, a tak za to mám, že v mém království chce kralovati. A protož bojím se, by to ten bóh nebyl, jehožto ižádný nedostatek nemóž poškvrniti. Avšak by byl to bóh, kterak by trpěl ženských porození neduostojnost? Kto by tomu věřiti mohl, by bóh tak v sprostných plenách ležal a dětinsky plačtivě kvielil? Kto by se tomu uslyše nezasmál, by bóh ženských prsí pokrm přijímal a nadto nade vše, aj toť, se jiesti jemu chce, kto to kdy kterým rozomem dovésti móže, by se kdy bohu jiesti chtělo? Protož tu praví svatý Augustin, že toho diábel nevěděl, že což syn boží, Ježíš Kristus, pokrm dětinný přijímáše a že hlad a žiezen jako jiné dietě trpěl.
To jest nebylo tolik křehkostí tělesenstvie, ale jelikož svatostí zastieněnie nebeské milosti. Neb jakžto píše Origenes, což se jest při božieho syna porození svatyňsky dálo, to jest bylo před diáblem tajno, protož tomu nerozomieše, vida ji, že porodila, a čistú dievkú ostala. Kterým by to činem bylo, toho diábel nevěděl, ano toho matka božie sama tajieše, co se jie tú boží milostí při svatém syna božieho porození dálo. Jakžto praví svaté čtenie, Maria, matka božie, zachováváše všecka slova, přemýšlejíc v svém srdci. Tu praví Beda tajemstvie o Jezukristovi, ješto Maria vědieše, nižádnému toho pronésti nechtěla, ale toho v sobě s velikú poctivostí tajiec zachovala. V němžto se jejie svatá múdrost znamenává. A to divně, nebo jest v sobě boha otce múdrost, Jezukrista, nosila,
