vece, tak diábli přistúpivše, jechu se jeho neskrovně po líci bíti. Tehda ten starosta poče volati k svatému Kozmě a Damianovi a řka: Prosím vás, šlechetní mužie, abyšte svého boha za mě poprosili. A jakž tato svatá bohu se pomodlišta, tak inhed diáblové toho bitie přestachu. V tu dobu ten starosta poče opět nemúdře mluviti a řka: Netáhl sem pomysliti, chtě svých bohóv ostati, až se biechu buohové na mě rozhněvali. Proněžto již nechci trpěti, byšte se v čem mým bohóm protivili. To řek starosta, kázal veliký oheň učiniti a svatého Kozmu a Damiana v ten oheň uvrci. Jimžto ten oheň nic neuškodil, ale mnohé pohany, ješto stáchu, spálil. Potom za palce věšeni a s vysoka na zemi púštěni. Jimžto také když ty muky nic neuškodily, kázal starosta tři jich bratry v žalář vsaditi a svatého Kozmu ukřižujíc ukamenovati. A to kamenie se zase navracuje, mnohé pohany ranilo. To uzřev starosta, s velikým hněvem kázal jich tří bratří z žaláře vyvedúc, před kříži postaviti a na svatého Kozmu a Damiana před jich očima čtyřem rytieřóm střieleti. A ty šípy svatých nedocházejíc, zase se vracujíce, mnohé pohany do smrti raniechu. Tehda starosta, vida se na všem zahanbena, s velikým hněvem kázal jim všem pěti hlavy stínati. V tu dobu křesťané vzpomanuvše ono přikázaní, ješto byl svatý Kozma přikázal, aby svatého Damiana pro dar […]text doplněný editorem[180]…] KNM III D 444 má ješto ot nemocné ženy byl vzal podlé něho nepochovali, počechu mysliti, co by z toho bylo učiniti. A když se o to radiechu, přijide jeden velblúd