neupadl. Jemužto diábel vece: Přisáhls mi skrze množstvie mé moci, skrze nežto nižádný křivě nepřisáhá, aby mne nikda neostával. K tomu Cyprianus odpovědě: Tě i všicku tvú moc potupně zamietám a tvých se všech diáblóv odpoviedám a znamením spasitedlným svatého kříže se tebe odžehnávám. A jakžto Cyprianus vece, tak diábel velmi se zahanbiv, od něho vzplanuv, pryč zašel.
Tehda Cyprianus s velikým skrúšením se odtad zdvihl k biskupu. Jehožto biskup uzřev, za to maje, by proto přišel, aby svými čáry křesťanstvo u blud uvedl, i promluvi k němu a řka: Měj na tom dosti, že mnohé sprostné lidi s pravé cesty svodíš! Ale obce křesťanské přemoci nemóžeš, neb tak jest silná moc Jezukristova, že proti nie nikto svítěziti nemóže. K němužto Cyprianus vece: Jist sem tiem, že jest nepřemožená moc Jezukristova, a tak sem prošel, že tebe prosím, aby mě pokřtil. A když svatý křest přijal, tak v svatých činiech slavně prospěl, že po tehdajšieho biskupa smrti biskupem učiněn. A v tom biskupství sa, Justinu v duchovniem stavě nad množstvím panen starostú učinil, a tak bohu slúže, kdež které jaté svaté mučedlníky převěděl, jim utěšené listy slal, jich u vieře potvrzuje a jim věčnú odplatu od boha slibuje.
Těch časóv bieše v té vlasti vévoda, knieže slovutné, ten zvěděv divnú pomluvu o svatém Cyprianovi a o svaté Justině, kázal je před se přivésti. A tu jich otázal, chtie li se jeho bohóm modliti. K tomu ona odpověděšta: Učiň z nás, což tobě libo, od
