všecky jiné v múdrosti poznán. A když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván, a pro velikú práci, jižto, zvláště bohu se modle, nesl, rozličně se trudil, v radu přijíti zapozdil. Tehda ciesař s kniežaty mně, by se pro svú hrdost přijíti oblenil, to byl tak zpósobil, když by svatý Václav v radu přišel, aby jeho nižádný povstaním nepoctil.
Avšakž jakž brzo svatý Václav v radu přišel, uzřev ciesař, ano jeho světí andělé vedú a kříž zlatý jemu se na čele stkví. Inhed před ním se všemi kniežaty padna, jemu se pokořil, slibuje jemu, což by na něm poprosil, neb kázal, na tom by byl uslyšán. Tehda svatý Václav ruky svatého Víta na ciesařovi poprosil a inhed jemu ciesař mile dal. Potom svatý Václav s tiem drahým darem do pražského města přijev, kostel ve jmě svatého Víta založiv učinil. A zatiem po toho svatého otce, řezenského biskupa, jenž těch časóv nad českú zemí biskupového duostojenstvie moc mějieše, poslal, prose, aby se přijeti neoblenil, ale přijeda, kostel svatého Víta posvětil. Jemužto řezenský biskup odevzkázal a řka: A zda mne, synu milý, potřebuješ? Věz to, že ten kostel, jehožto posvěcenie žádáš, tenť kostel, jakž sem božím zjevením viděl, povýšen bude v duostojenství arcibiskupstvie stolec i hlava duchovnie tvé země. Avšak aby se tvá prosba i vuole naplnila a tvój kostel byl posvěcen, rád to učiním.
Co jest potom svatý Václav pro Jezukrista pokorných a milosrdných skutkóv učinil, o tom jest mnoho psáno. Zvláště když jednoho času svatý Václav v noci, ano snieh a led veliký,