v žalář vsazen, že tajná křesťanka bieše. Ale zvěděvši, že pro vieru křesťanskú trpí, tomu se utěšivši, k žaláři přiběhši a okovy svého hospodáře, svatého Adriana, i jiných svatých pocelovavši. K svému svatému muži řekla: Blažený jsi, milý mój hospodáři Adriane, neb si přišel k tomu bohatství, jehožto sú tobě tvoji přezší neostavili, kteréžto sbožie tehdy tobě užitečné bude, kdyžto ten čas příde, v němžto nebude lze ani kupčiti, ani u přietele zajieti, ani od koho které pomoci čakati. Protož, milý hospodáři, odlože mysl od tohoto zlého světa, daj se vešken svému spasiteli Jezukristu. K niežto Adrianus promluvi a řka: Otejdi nynie, má milá hospodyně, a když se čas našeho skonánie přiblíží, tobě přída poviem, aby byla při našem skončení. A tak ona učinila, svého hospodáře uposlúchavši, jeho jiným svatým, ješto s ním v žaláři biechu, aby jeho u vieře potvrzovali, poručivši domóv se vrátila. Potom znamenav svatý Adrianus, že se již jich skonánie blíží, stráže žalářové daroval a jiné svaté u vieře potvrdiv, do svého se domu vrátil s tiem úmyslem, aby jeho hospodyně Natalia, s ním se vrátieci, při jich skončení byla. To jeden člověk uzřev, že Adrianus jde domóv, předběhna povědě hospodyni jeho a řka: Tvój hospodář puštěn a k tobě jde. K tomu ona vece: Nevěřím tomu a bóh toho nedaj, by mój hospodář od tak svatého tovařistva byl odlúčen. Netáhla toho dořéci, až jeden jejie čeledín v duom uběhna vece: Paní, pravímť dobrú novinu, pán náš puštěn jest. To ona uslyševši, domnievajíc se, by pro vieru svatú trpěti nechtěl, a proto poče žalostivě