kterým činem v diáblovu moc poddal, jsi li své svědomie kterými hřiechy poškvrnil, utec se k Mariji, matce božie, a a inhed utěšen budeš. Nebť jest ta milostivice bohem všem hřiešným na utěšenie dána, jiežto když se poručíš, nezahyneš, když nábožným srdcem po nie jdeš, nesblúdíš, kdyžť se za tě mocně postaví, nižádného se báti nebudeš. A komuž ona ráčí spomocnice býti, nikda boží očí odlúčen nebude.
O tom máme psáno v kněhách o jejiech svatých diviech, že byl jeden svatý otec mnoho časóv na púšti a vždy na svých modlitbách prose, aby jemu bóh ráčil zjeviti, kterak se slavná chvála děje matce božie v nebeském království. A když jednú na úsvitě na jedné skále kleče, na svaté královny den na východ slunce se obrátiv modléše, přišed anjel k němu vece: Poď za mnú. Cožs dávno na bohu prosil, to dnes uzříš. V tu hodinu ten otec svatý z tělesenské těžkosti vystúpiv, duchovným oblehčením u svrchnie viděnie vstúpiv, uzřel, ano prostřed královstvie trón, totiž seděnie královské předraze připraveno. Na němžto sedieše syn boží a podlé něho jeho milá matka Maria. Před nížto předstúpivše svrchnieho kóra andělé, Serafín a Cherubín a sladkými hlasy začechu: Zdráva, Maria, milosti plná, hospodin s tebú. A kolikrátž kolivěk začniechu, tolikrát se jejie svaté milosti vešken sbor nebeský poklonieše s velikú pokorú.
V tu dobu anjel tomu svatému otci vece: Již li vidíš, kteraká se čest matce božie v nebesiech děje? Znamenajž a poslúchaj! Tehda otec svatý uslyše, ano matka božie s svým milým synem mluví a řkúc: Milý synu, prosím tvé svaté milosti, pověz mi, proč mě najviece miluješ! K niežto syn boží vece:
