v rozličném písmě doličuje, jež jest i s tělem i s duší matka božie do nebes vzata a takto řka: Ta svatá a přečistá krev matky božie, z niežto boha otce múdrost syn boží tělesenstvie přijal s nebes, slovem boha otce, v jejie svatý život kročiv, pro to nic svého božstvie neproměniv, otcovo slovo věčné tělesenstvie přijalo. Kterak o tom mnoho řečí praví svatý Augustin, by to svaté tělo bylo dáno črvóm jiesti, neb v zemi hníti, na to nesmiem i mysliti, strachuji se o tom i mluviti, stydím se i slyšeti.
O tom také praví svatý Bernart v kázaní o jejiem svatém skončení a řka: Když jest to tak, že hospodin těla svých svatých na tomto světě ve cti chce mieti, aby lidé k nim chodiece, jim se nábožně klanějíce, boha chválili, mnohem viece by bylo tělo jeho matky na světě ostalo, duostojnějie jejiemu tělu větčie cti byl by dopřál, aby jejiemu hrobu veš svět čest i chválu vzdával než jiným svatým. A nadto viece praví svatý Bernart: Když tomu bóh chtěl, aby to svaté dřevo, na němžto od poledne do večera syn boží pněl, bylo po všem světu u veliké cti jměno, mnohem viece tělo matky božie Marie, v němžto jest devět měsiecóv nošen, v duostojenství i u větčie cti ostaviti by měl. A když nám jest toho hospodin zřejmě na světě neostavil, jisté znamenie v zavřeném rozumu nám ostavil, že ji jest i s tělem i s duší k sobě do nebes vzal. Opět k témuž praví svatý Augustin: Znamenaj každý syna božieho dobrotu, kterak se jest milosrdně měl k své milé matce, když jej v svém svatém životě nosivši i porodila, přes přirozený běh ji zbavil bolesti, a se nezbavil plakánie,
