dcerami, jakžto ste ji viděli plnú milosti a svatého milovánie.
S druhé strany apoštolé vidúce i slyšiece, ano andělé pod nebesa se vznášejíc, jie na čest hlučně zpievají, po nie v nebesa patřiece, jejie milosti pochválichu a řkúce: Když tě s sebú, ó, přepovýšená dievko, na světě přebývajíce mějiechom, jakžto našeho milého Jezukrista vidúce, tobě se těšichom, a již tě od nás pryč jdúce vidíme, po tobě smutni a jakžto sirotci ostaneme. V tom jediné utěšené obvlaženie máme, že tě vždy před hospodinem orudovnicí mieti budeme. Jižť neslušie tobě déle v tomto zlém světě přebývati, ale pomni na ny, ó, milostivá dievko, před tvým milým synem Jezukristem. A jakž to vecechu, tak se nebesa zavřela a světí apoštolé opět se do rozličných vlastí slova božieho kázat vrátili.
Protož nám radí svatý Jeroným v jednom kázaní o jejiem na nebesa vznesení a řka: Když nám proročsky duch boha v jeho svatých chváliti velí, mnohem viece v tento přeslovutný den, v němžto jest matka božie v nebesa vznesena, vnitřním srdcem sladkým, zvučenie zvukem slušie nám v jeho matky povýšení chváliti, neb tomu chce vešken svrchovaný přirozený běh, že každý šlechetný syn viece libosti má, což se jeho matce děje cti než jemu samému. Protož tiem každý jist buď, ktož jejie svaté milosti snažným srdcem slúží, v tom ve všem jejiemu synu velikú chválu vzdává. A skrze to mnozí od jejie svaté milosti mnoho utěšenie přijímají. Jakžto praví svatý Bernart: Ó, člověče, jsi li daleko u veliké hřiechy zablúdil, jsi li svú duši
