plakánie, ona rodieci radovala se, jakžto svatá cierkev zpievá: Když se rodila, tehda se radovala; a on se porodiv, plakal. Podlé múdrého Šalomúna pověděnie v Kněhách múdrosti, první hlas k lidskému podobný vypustil sem pláč. A když jie jest to odpustil, aby jie na porození nebolelo, kterak to móž býti, by jejie svaté tělo črvóm bylo jiesti dáno.
Ještě k témuž praví svatý Augustin: Věrnému synu slušie, aby na všech miestech po vše časy na svú milú matku pomněl v štěstí i v neštěstí, když se jemu zle neb dobře vede. Proto znamenaj každý, že syn boží, trudně na kříži pně v svém tělesenství, přehrozné muky trpě, avšak v té mdlobě své oči zvedl a milostivě na svú matku vzezřev, pečlivým činem k jejiemu utěšení svatému Janu ji poručil. A když jest tak syn boží, sa v hrozném trudě, o nie takú péči měl, kterak to móž býti, by, sa v nebesiech v svého božstvie chvále, své milé matky tělesenstvie nepotbal! Opět k témuž praví svatý Augustin: Byle sta dvě poklínaní bohem na svět u počátce světa puštěnie. Jedno poklínanie bylo řečeno ženám: U bolesti budeš děti mievati, totiž ty i tvé budúcie pokolení. Druhé poklínanie bylo všem řečeno: Prach si a v prach se obrátíš. A když jest syn boží matku svú od prvnieho poklínanie zprostil, nemohu se domysliti, proč by byl jie druhého poklínanie nezbavil, totiž proč by byl jejiemu svatému tělu v zemi hníti dal.
Proněžto svatý Augustin s jinými svatými mistry osvieceným rozomem v jistosti zavierá, že jest matka božie i s tělem i s duší do nebes vznesena s velikú
