Ten duch od boha má, že vše předvie, všecky jazyky mluviti i rozoměti umie, i to, což já nynie mluvím, již on to vie. A když jeho budete hledati, chce liť, ukážeť se vám, pakliť nechce, nenaleznete jeho. A toho vás zvláště prosím, když jeho naleznete, proste, ať sem nepřichodí, ať mně andělé jeho téhož jako mému tovařiši Astaroth neučinie. A když odtad pohané šedše, dva dni jeho hledavše, nenalezli.
Jednoho dne jeden běsník poče volati a řka: Apoštole boží Bartoloměji, zažiehají mě modlitby tvé. K němužto apoštol Bartoloměj vece: Náhle mlč a inhed vyndi z něho. A jakžto vece, tak diábel z člověka vystúpil. To uslyšav král té země, jemužto řiekali Polimius, jenž dceru bláznici mějieše, a v nie diábel bydléše, k svatému Bartoloměji poslal a prose, aby k němu přída, jeho dceru uzdravil. A když tam apoštol přišel, uzři, ana svázána a hryze a tepe lidi od sebe, kázal ji rozvázati. Tehda, když k nie nižádný přistúpiti nesměl, svatý Bartoloměj vece: Já toho diábla, ješto jest v nie byl, již svázána v své moci mám, a vy se ještě bojíte! A jakž ji brzo rozvázachu, tak ji inhed zdrávu i při smysle nalezú.
V ta doba král veliké dary kázal připraviti a svatému Bartoloměji dáti. Tehda sluhy hledavše jeho, nikdiež nenalezli. Potom nazajtřie, když král v svém pokoji ráno stáše, ukázal se jemu vidomě apoštol a řka: Pročs mne s zlatem a s střiebrem včera vešken den hledal? Takoví darové sú potřebni těm, kteřížto se s světem a s tělesnými věcmi obcházejí, ale já nic tělesného, ni také světského nežádám. A to řek apoštol, poče o svaté vieře královi
