Svatý Bartoloměj apoštol přišed do země Indie, ješto jest na konec světa, i všel v chrám, v němžto bieše jedna modla pohanská, jiežto řiekáchu Astaroth. I bydlil tu jako chudý pútník. V té modle bydléše jeden diábel, ten tak lidem ukazováše, jako by nemocné uzdravoval, ale neuzdravoval jich jest, kromě lidi nemocny učině. A když od překáženie přestal, tehda nemoc také přestala. A když v chrámě mnoho nemocných ležieše a ta modla lidem neodpoviedáše, vstavše šli do druhého města, tu kdežto druhá modla bieše jménem Berith. Kteréžto modly otázachu, proč by jich města modla Astaroth jako jiné časy neodpoviedala. K tomu modla Berith odpovědě: Buoh váš plamennými řetězy svázán jest od té hodiny, jakž apoštol boží Bartoloměj k vám přišel jest, tak Astaroth aniť odechnúti móže, aniť smie s vámi mluviti. K tomu pohané vecechu: A kteraký jest to Bartoloměj? Odpovědě diábel: Přietel jest všemohúcieho boha, a proto jest do těchto vlastí přišel, aby všecky diábly vyhnal. K tomu pohané vecechu: Pověz nám jeho znamenie, abychom jej mohli nalézti. K tomu diábel vece: Vlasyť má črné a kadeřavé, očí velicie, brada dlúhá, šedivými vlasy promiešená, střednieho vzróstu a rúchoť nosí drahé a zvláštěť plášť nosí bielý, jenžtoť jest v rozličných miestech hedvábím prošíván a nadto šest mezidcietma let jest již tomu, jakž jeho rúcho a jeho třevíce nikda se nepovetšie. A toť má v obyčeji, žeť stokrát za den a stokrát za noc klekna, modlí se bohu, a andělé boží s ním chodie, kteřížto jej v síle držie, aby nikda neustal. Ani jemu se jiesti chtělo a vždy zajedno jasné tváři, myslí veselú přebývá.