Nižádný duostojnější nenie té róščky nésti, než ty, neb ty si čistá panna hospodinem zvolená, a tys ten, ješto si na prsech svého spasitele zpolehl, nebeské múdrosti napojen a tobě jest zvláště naše milá královna poručena. Proto duostojno jest, aby ty tuto róščku před jejiem tělem nesl, a já jejie tělo svaté na nosidlách ponesu. K tomu se svatý Pavel přimluvil a řka: A já najmenší z vás ponesu nosidla s tebú. A v tu hodinu nosidla zdvihše, pokornými hlasy zpievajíc, boha chváléchu a svatý Jan před nimi rajskú róščku nesl. V ta doba také andělé nebeskými hlasy povětřie naplňováchu, k kterýmžto sladkým hlasem lidé na posluch z Jeruzaléma vyběhše, diviece se počechu mezi sebú mluviti a řkúce, co by to bylo. K nížto člověk jeden přiběhna vece: A zdali neviete, že onu paní Mariji matku Ježíšovu jeho učedlníci mrtvu nesú, okolo niežto ten zvuk slyšíte. To oni uslyševše, na vešken lid pokřikli, druh na druha volaje a řka: Poběhněme tam, ztepúce je všecky, to tělo mrtvé, ješto bludného člověka nosilo, v oheň uvrzme. Tehda z nich najmocnější starosta z židovských kněží k nosidlóm přiběhna, chtieše nosidla na zemi převrátiti velikými hněvy, takto řka: Běžte sem, převrátíme to tělo, ještoť jest toho nosilo, jenžto jest zkáza našeho všeho národa. A to řek nosidl se chvátil, a inhed jemu ruce uschle a k nosidlóm přilnule, tak že rukama u nosidl visieše, velikým křikem pro bolest volaje. A ti lidi, kteřížto biechu s tiem Židem, k nosidlóm přiběhli, andělé je všecky zslepili. V tu dobu ten starosta židovský, ješto u nosidl lpieše, poče žalostivě svatého