řetězy, jimižto byl okován, optajíc celuj a inhed zdráva budeš. Tehda Kvirinus v žaláři, v němž svatý Petr vězal, řetězóv hledati kázal. A jakž brzo nalezli, tak Balbíně celovati dali a inhed uzdravena byla. To Kvirinus uzřev, svatého Alexandra z žaláře vyvedl a se vší čeledí i s mnohými jinými lidmi svatý křest přijal. Tehda svatý Alexander papež kostel ve jmě svatého Petra zproštěnie učinil a tu ty řetěze, v nichžto vězal svatý Petr, duostojně položil. Protož na ten den lidé k tomu kostelu na pút jdú a tu ty okovy celují.
Třetie proněžto tento svatý hod ustaven jest, jakžto praví svatý otec Beda: Byla sta dva ciesaře, Oktavianus a druhý Anthonius. Ta sta sobě příbuzna byla, proněžto byla sta mezi sebú všeho světa ciesařstvo rozdělila. Oktavianus na západ slunce s sie strany moře vše ciesařstvo držal. Anthonius všecko s oné strany moře měl. A když Anthonius sestru Oktavianovu za sebú měl, pohrdav jí, pojal z Ejipta královnu, jiežto Kleopatra řiekali. To Oktavianus uslyšav, s velikým hněvem lid sebrav, proti Antoniovi táhl a tu ve všem nad ním svítězil. Proněžto Antonius s svú královú Kleopatrú utekli odtad, u veliké žalosti oba se sama zabila. A Oktavianus ejipské královstvo zrušiv, ty vlasti pod římské ciesařstvo poddal. Odtad Oktavianus ciesař do Alexandrie jel a tu veliké sbožie zdvihl, do Říma s sebú přinesl. Ten ciesař Oktavian tak jest slavně obecné dobré po všem
