odpověděšta: Chceš li, ať budem tvých bohóv následovati, kaž ulice všecky čistě uprázniti a všem lidem do chrámu se sníti. A když se všickni snidú, tehda dievce obě osidlavše svými pásy modlám hrdla, zlámašta je na kusy a řkúce: Dobuďte lékařóv, ať vaše bohy uléčie.
Tehda král kázal Akvilinu oběsiti a kámen k nohám těžký přivázati. A tak visieci duši pustila. Potom jejie sestra Nicea v oheň uvržena, odtad bez úraza vystúpila, a inhed jie hlava sťata. Potom svatého Křištofora před krále přivedli, tu král jej kázal železnými pruty bíti a přielbici velikú rozpálivše, jemu na hlavu vstavichu. Potom kázal král lavici železnú skovati a svatého Křištofora na té lavici přivázati a pod ním oheň s smolú potrúsiti a zapáliti. Ta se lavice na kusy zlámala a svatý Křištofor bez úraza ostal. Potom král kázal k jedné kládě jej přivázati a čtyři sta rytieřóm naň střieleti. V tu dobu každá střela jeho nedojdúc, u povětří ostanieše a král mně, by se jeho házeli, jal se jemu posmievati. Tehda se jedna střela zase se navrátivši, v uoko královi uhodila, a tak jeho oslepila. Tu k němu svatý Křištofor promluvi a řka: Zajtřejší den já svój život dokonám a ty, nemilostivý násilníku, z mé krve bláto učiníš a svého oka pomažeš, k svému zraku navrácen budeš. Tehda jeho král inhed vyvedúc kázal stieti. Tu se svatý Křištofor bohu pomodliv, inhed sťat. Král jeho krve svaté málo vzem, oka svého pomazal a řekl: Ve jmě boha Křištoforova. A jakžto brzo vece, tak inhed okem prozřel. Ten král v Jezukrista uvěřil a inhed volati kázal, ktož by proti bohu neb proti svatému Křištoforu co mluviti směl, aby byl
