inhed zahuben. A tak se svatá viera plodila bohu na čest, jenžto v nebeském království [v]text doplněný editorem slavné chvále přebývá věky věkóm. Amen.
Svatých sedmi spalóv
Sedm svatých znamenitých božím divem usnulých svatá cierkev pamatuje, kteřížto sú byli rodem z toho města Efezie, v němžto svatý Pavel kázal. Těch časóv ciesař Decius kraloval. Ten křesťanóv velmi nenáviděl, proněžto do toho města Efezie přijev, kázal dělati chrámy diáblovým modlám prostřed města, aby nižádný minúti nemohl, by se prvé modlám nepomodlil. V ty časy král křesťanóv hledati kázal, aby anebo se těm modlám modlili, anebo šli na smrt. I bieše v ta doba na křesťany taká pohroma přišla, že přietel přietele, syn otce zapřieše.
A když v tom velikém zamúcení tak se druh druha střežieše, bylo tehdy v městě sedm božích sluh křesťanóv, jimžto jména byla tato: Maximianus, Malchus, Marcimanus, Dionyzius, Johannes, Serapian a Constantinus. Ti vidúce takú žalost nad křesťany, velmi toho želéchu a jakž koli vzácni nad jiné urozené lidi biechu, avšak ty modly potupivše, v svém domu bydléchu se modléce, v domu se tajiechu. A když je před ciesařem prosočichu, že by praví křesťané byli, kázal jim Decius před se a jim zvláštní den odložil a řka: Mějte na to dobré rozmyšlenie až do mého sem vrácenie, anebo se musíte našim bohóm modliti, anebo na tom své životy dáti. To ti světí uslyševše, své dědičstvie mezi chudé rozdavše, odtad se zdvihli, na jednu horu, jiežto Celion dějí, přišedše, tu tajně bydlili. Odtad jeden z nich jménem Malchus často po chléb
