blud zahladiti, těch sedm svatých takto probuditi kázal. Tanulo na mysli jednomu z Efezie měštěnínu, aby stáji svým pastevníkóm na té hoře učinil. Tehda dělníci od té jeskyně kamenie odvalili a inhed ti světí ze sna procítivše, sobě se poklonivše, dobré jitro dali, mniece, by jedno přes jednu noc spali.
Tu Malcha, jenž jim z města ztravu nosieše, otázachu a řkúce: Co o nás Decius ciesař myslí? Malchus jim odpověděl: S nocí sem vám pověděl, že nás hledají, chtiece, bychom se modlám modlili. Tehda oni vecechu: Aj, coť o nás myslí ciesař, a to bóh vie, že toho neučiníme, bychom se diáblóm modlili. V tu hodinu Malchovi rozkázachu, aby šel do města a viece než jindy chleba nakúpě, zase se brzo vrátil a jim, co o nich Decius ciesař myslí, pověděl. Tehda Malchus pět šilinkóv peněz vezma, z jeskyně vynide. Tu hromadu kamenie uzřev, kde by se to vzalo, tomu se podivil, ale že jemu ne do kamenie bieše, s velikým strachem k městu šel, uzřev, ano na městské bráně svatého kříže znamenie napsáno, poče se velmi diviti. Odtad k druhé bráně šel a takež nalezl, poče se ještě viece diviti, ku prvnie se bráně vrátiv, všeho města proměnu uznamenav, poče mysliti, ve sně li mi se to děje, čili najevě. A tak se požehnav a svú tvář přikukliv, u město všed, uslyše, ano lidé o Jezukristu mluvie a křesťansky se mezi sobú věrují, poče se ještě viece diviti a řka sobě na mysli: I kteraká jest toto proměna, včera nesmějieše ižádný Jezukrista jmenovati, a již všickni v Jezukrista věřie. A snad toto město nenie Efezum, neb jest [jinak]text doplněný editorem[134]jinak] doplněno podle KNM III D 44 uděláno a k tomu podobného nikdiež neviem.
