se Hermogenes na křesťanskú vieru obrátil, zlostně se rozhněvavše, k svatému Jakubu jidú, tiežíce jeho, kterak by to směl učiniti a Jezukrista ukřižovaného vieru kázati. Tu jim svatý Jakub svatým písmem křesťanskú vieru poče doličovati, proněžto mnozí uvěřichu. To uzřev Abiatar, jenž biskupem toho léta bieše, proti svatému Jakubu lidi rozbrojil a svatého Jakuba provazem za hrdlo přivázav, před Heroda Agrippu jej vésti kázal. Herodes svatému Jakubu kázal hlavu stieti.
A když jej na popravu vedli, jeden nemocný, jehožto bieše dna zlámala, na cestě poče volati: Svatý Jakube, spomoz mně, strastnému! K němužto svatý Jakub vece: Ve jmě Jezukrista, pro jehožto svatú vieru já na smrt jdu, vstaň vzhóru zdráv, vzdaj chválu svému spasiteli. A jakžto svatý Jakub vece, tak inhed nemocný zdráv byl a svému stvořiteli vstav poděkoval. Tehda Jozias, ten jenžto bieše na svatého Jakuba hrdlo provaz vzvázav i vedl, vida ten div, před svatého Jakuba nohy padl a prose, aby jeho v křesťanské vieře potvrdil. To vida Abiatar biskup, kázal Joziáše jieti a k němu takto řka: Nepoklneš li jméno Jezukristova, inhed budeš i s Jakubem sťat. K němužto Jozias vece: Zlořečenýs ty i zlořečení tvoji bludové, ale jméno Jezukristovo buď na věky pochváleno. V tu dobu Abiatar káza jeho usta pěstmi bíti a otázav Heroda, kázal jej s svatým Jakubem stieti. A když je oba s svatým Jakubem na rozhraní postavichu, svatý Jakub na katu uprosi, aby jemu čbánka vody podal, a tú vodú Joziáše pokřtil. A jakžto brzo učinil, tak jima oběma hlavu stěchu.
Tu, jakžto praví mistr Jan Belet, jenžto jest podlé svědomie svatého Jakuba
