svatými učinili, pohleděvše, uzřechu, ano svatý Nazarius s svým pacholíkem Celsem po vodách vesele jdú, k lodí se blížiece. A tu na bárku vsedše, tyto pohany, ani se již k vieře křesťanské obrátili, nalezli. Tu se bohu pomodlil a inhed se moře upokojilo, a tak spolu po moři pluli až bliz do jednoho města v lambarské vlasti, jemužto Janua dějí. Tu na břeh z korábi vyšed, slovo božie mnoho dní kázal. Odtad do města Mediolána šel, tu kdežto ta dva svatá, Gervazia a Protazia, u vězení byl ostavil. To zvěděv Anolius, starosta ciesařóv, svatého Nazaria do dalekých vlastí zaslal a Celsus u jedné ctné vdovy ostal.
Potom svatý Nazarius do Říma přišed, otce svého již starého, an v Jezukrista věří, nalezl. Tu jej otec radostně uzřel. Tehda jeho poče svatý Nazarius tázati a řka: Otče milý, pověz mi, kterak si se na vieru křesťanskú obrátil! K tomu otec vece: Synu milý, zjevil mi se svatý Petr apoštol a řka: Náhle nemeškaj, jakž tvá hospodyně a tvój syn Nazarius u pravé vieře bydlé, takež ty obrať se k Jezukristovi.
V ty časy starosty židovské svatého Nazaria s velikú hanbú zase do Mediolána poslachu a tu oba i s Celsem pacholíkem před starostú mediolánským postavichu. Tu je na smrt odsúdichu, před město vyvedše, oběma hlavy stěli. Jichžto těla křesťané pochopivše, ctně pochovali. Té noci ta svatá mučedlníky jednomu dobrému člověku, jemužto řiekali Eracius, zjevili se a řkúce: Těla naše vezma, pro zlého Nerona hlúbe v zemi pochovaj. K nimžto on vece: Páni milí, uzdravte mú dceru nemocnú, kterúžto dna zlámala. A ta inhed uzdravena a ten Eracius ta svatá těla
