trpěti nemohúce, na pohany se řítichu a jich viec než dvě stě zabichu. To uzřev sudí, se skryl a svatého Apolinářiše v strastný žalář vsaditi kázal. A potom svázavše se dvěma rytieřoma a se dvěma žákoma na koráb vsadivše, do dalekých vlastí zaslali. Tu na moři svatého Apolinářiše prosbú velikého nebezpečenstvie zbaveni. Tu se ta dva rytieře křtišta.
Po těch časiech svatý Apolinaris do Ravenny se vrátil. Tu jeho pohané polapivše, k modlám do chrámu uvedli, veléchu se jim modliti. Tehda svatý Apolinaris vida modlu, poče ji poklínati a inhed modla letěvši rozbila se. To vidúce pohanští kněžie, súdci, jemužto Taurus řiekali, na vězenie jeho dali. Ale že tomu Taurovi svatý Apolinaris slepého syna bieše uzdravil, proto v Jezukrista uvěřil, jeho za čtyři léta v svém jednom dvoře tajně choval. Potom kniežata pohanská před Vespezianem naň žalováchu. Proněžto Vespezianus list do Ravenny poslal, přikazuje, ktož by proti bohóm na čem provinil, aby za to dosti učinil, anebo z města vypuzen byl. A k tomu řka: Neslušie nám pomstiti bohóv, ale oni sami, hněvají li se, nad svými nepřátely mstěte se. V tu dobu Patricius vida, ano svatý Apolinaris se modliti modlám nechce, dal jeho v moc jednomu rytieři, jenž nad jinými rytieři byl a křesťan tajný, ten svatého Apolinářiše poče prositi, aby asa mezi malomocnými načas se pokryl: Mezi nimižto tebe načas hledati se nedomyslé, až by hněv pohanský i minul. To pohané zvěděvše, svatého Apolinářiše postihše, na smrt jeho ubili. Po tom bití sedm
