inhed umřel.
Jeden také slepý člověk kázal se k hrobu svaté Mařie Magdalény zdaleka vésti. A když jemu vodič jeho povědě, že již kostel svaté Mařie Mandalény se vyskýtá, v tu dobu ten slepý velikým hlasem zavolav, vece: Ó, přesvatá Maria Mandaléno, blaze by mně bylo, bych já také mohl tvój kostel viděti. A jakžto brzo propověděl, tak inhed prozřel i šel do kostela, jejiemu se hrobu pokloniv, boha a svatú Maří Magdalénu pochváliv, domóv se vesele vrátil. Amen.
Život svatého Apolinářiše
Svatý Apolinaris byl svatého Petra apoštola učedlník, ten do města Ravenny svatým Petrem z Říma poslán a tu jednoho tribuna paní uzdravil a tribuna se vší čeledí potom křtil. To vévoda těch vlastí uslyšav, svatého Apolinářiše jieti kázal i vésti do chrámu, aby se modlám modlil. A když svatý Apolinaris pohanským kněžím vece: Proč před těmito vašimi bohy zlato a střiebro nadarmo visí, lépe by bylo chudým pro bóh dáti! V ta doba uchopivše, kyji na smrt ubichu. Tu jej, an jedva živa učedlníci jeho vzemše, k jedné ctnie vdově v dóm vnesli a šest měsécóv hojili. Odtad vstal i šel do jednoho města, jemužto Klasen dějí, aby jednoho němého uzdravil. A když v duom vnide, tehda jedna děvečka, v niežto bieše běs, volati poče: Jdi od nás pryč, sluho boží, aneboť inhed nohy sviežíc, káži tě z města vyvléci. Tomu diáblu svatý Apolinaris polav, z toho těla inhed jej vyhnal. A potom za tohoto němého, jenž bieše urozený člověk, hospodinu se pomodliv, mluvenie jemu navrátil. Pro kterýžto div viece než pět set člověkóv uvěřilo
