modliti, vstavši, jasnú tváří prostraným promluvením poče jim kázati a od těch diáblových modl, aby v ně nevěřili, radú odhoňovati a řkúc: Jeden jest pravý bóh, stvořitel všeho světa Ježíš Kristus. Tu se všickni podivichu tak jejie počestné postavě a tak sličnému promluvení. A to div nenie, že sú ta jejie usta tak slušně mluvila, jimižto jest nebeského krále nohy celovala.
Ten čas také knieže těch vlastí k modlám s svú kněžnú přijede, chtě sobě syna na těch modlách vyprositi. Jemužto svatá Maria Mandaléna poče ty modly hyzditi a vieru Jezukristovu chváliti. Potom po několice dnech zjevivši se té kněžně Maria Mandaléna u vidění, jie vece: Proč ty, jsúci tak bohatá, dáš tuto mnohým svatým od hladu a žiezní umřieti. Radímť, aby to svému muži pověděla i radila, ať těmto svatým v jich chudobě nětčím ke ztravě pomóže. Tehda ta kněžna procítivši, kniežeti vidění zjeviti nesměla. Druhé noci opět se jie Maria Mandaléna s túž řečí zjevila a kněžna opět kniežeti nepověděla. Opět třetí noc Maria Mandaléna v hrozné tváři, jako by vešken duom hořal, oběma se zjevila a řkúc: I zdali spěš, hanebný násilníku, úde tvého otce diábla, s svú ženú ještěrkú, ješto tobě mé řeči zjeviti nechtěla? Odpočíváš tu, svatého křesťanstva nepřieteli, rozličných se krmí obežrav, hedvábnými se koltrami odievav a tam chudým beze všie podklony v sirobě hlad a zimu mřieti přepustíš! Nemilostivý člověče, ne tak zbudeš bez pokuty, žes to kdy směl učiniti, do té doby mřieti hlad svatým si dal. A jakžto řekla, tak jie neuzřechu. V tu dobu kněžna procítivši třasúci se,
