přiekořizny činiechu, jemu se posmievajíc a často naň pomyje lejíc. To on vše mile pro Jezukrista pokorně trpěl, svú žalostivú matku a svú chot často plačíc sebe vídáše, tu byl sedmnádcte let. A když skrze ducha svatého urozumě svatý Allexius, že se blíží skonánie jeho života, poprosi, aby dali jemu lístek s črnidlem, na kterémžto lístku všecko napsal, kterak se jemu kde dálo až do toho dne.
Tehda v jednu neděli v oltářnici, tu kdežto svatého Petra oltář jest, přijide hlas z nebes a řka: Poďte ke mně všickni, ješto pracujete a ješto ste obtieženi, a já vás všech nakrmím. To lidé uslyševše, užasli se všickni a na zemi padli. Tehda opět hlas s nebes přijide a řka: Hledajte člověka božieho, ať prosí boha za Řím. V ta doba počechu lidé i sem i tam běhajíc hledati. A když nikdiež nic nenalezú, přijide hlas k nim a řka: Hledajte v domu Eufemianově, jenžto otec svatého Allexie bieše. A když jeho tam hledáchu, Eufemian vece: Nic o tom neviem. V ta doba oba ciesaře, Archadius a Honorius, s papežem, jemužto Innocencius řiekali, do domu Eufemianova pójdú. Tehda sluha svatého Allexie přistúpiv k svému pánu Eufemianovi, vece: Viz, pane, snadťe onen chudý pústenník, ještotě v tvém domu, jemužto já posluhuji, tohoť znám, že jest svatý a pokorný člověk. Tehda Eufemian brzo běžav, naleze toho svého almužníka, an umřel a jeho se tvář jako anjelská stkvieše a list v své ruce držieše. Kterýžto list Eufemian z jeho ruky vzieti chtěl, i nemohl, ale vyšed, ciesařoma a papežovi
