všem učení, tak že se jemu mistři diviechu. V tom také v svém mladém dětinství tak tiše i tak mravně se mějieše, že všem mladým žáčkóm příklad dáváše. A když tak slovutně v umění prospěl, přietelé to vidúce, k dvoru krále Teodeberta jej přikázachu. Za kteréhožto krále Theodeberta časóv bieše jeden vzácný sudí Gundolfus, knieže slovutný, palatinus, tomu, že bieše nad jiné v múdrosti i ve všie dobré radě poznaný, mládence svatého Arnulfa poručichu. O tom se v starých kronikách píše mnoho, kterak jest na tom dvoře svatý Arnulfus i na jiných kniežecích dvořiech skrze smysl bohem daný nad jiná kniežata výšen tak velice, že jemu hrady, města i rozličné vlasti byly v jeho moc poddány. V kterémžto vladařstvie ne jako tohoto světa kniežata svěcká, ale jakžto muž duchem svatým osviecený všecky své věci pořádně pósobieše. Načas se bohu modlil, chudým pomáháše, zamúceným utěšenú radu dával, ochotný bieše chudým, rytieřstvu počestný, zlým lidem byl hrozný, proti nepřátelóm hrdinný, a čímž jeho bóh viece výšil, tiem vždy větší pokoru v srdci měl. Proněžto, že rád bohu čest vzdával, všickni jeho u veliké cti mějiechu. Ač se k bohu pokorně měl, však všickni se jeho protivníci bojiechu a tak, že byl člověk milosrdný, proto jeho dobrota i jeho duostojenstvie ostalo jest v jeho královém pokolení až do dnešnieho dne.
V těch časiech podlé božieho jednánie počechu jemu přietelé i jiní rozliční
