vece: Zatvrzená zlost, v niežto smy, ta nás k tomu nutí, zvláště abychom dobrých lidí lákali, jakž nás kolivěk od sebe zahánějí, a také lákáme proto křesťanských duší, závidiece je, že tam, odkudžto sme vyhnáni i svaleni, tam dobré duše bydliti budú. A jakž kolivěk my nikda toho nabyti nemóžem, však vždy z toho závidíme, protož lidí i pokúšieme. A když diábel tu řeč dokona, dievka svatá nohu, jížto stáše na diáblu, oblehči a tu diábel inhed zmisa.
Nazajtřie svatú dievku z žaláře vyvedú a před Olibriem ji postavichu. Tu se sjide lid veliký, chtiec viděti, kterak se ta mladá děvečka u velikých mukách silně drží v své vieře. A když uzře Olibrius, ana po jich zlé vieře nepostúpi, kázal ji obnažiti a jejie svatý život pochodněmi páliti, tak že se všickni diviechu, že to móž tak rozkošná dievka tak mnoho trpěti. Potom káza jie ruce svázati a ji v kád plnú vody vsaditi, aby po ohňovém zežžení u vodě sedieci ukrutnější bolest trpěla. V tu hodinu země se potřese a všickni lidé se užasú a z té kádi bez úraza svatá dievka vystúpi. V tu dobu také pět tisíc lidu na vieru křesťanskú se obrátili a inhed pro Jezukrista smrt trpěli. To znamenav Olibrius, boje se, aby na křesťanskú vieru viece jich se neobrátilo, kázal světie Markétě hlavu stieti. A když ji na rozhranie přivedú, poče prositi, aby jie přepustili malú hodinu hospodinu se pomodliti. Tu poklekši poče najprvé za své protivníky boha prositi i za ty za všecky, kteřížto by kdy jejie krve prolitie pamatovali nebo ji v kteréj núzi vzývali, aby hospodin ráčil je utěšiti i uslyšeti. V ta doba hlas z nebes přijide a řka: Cos prosila, v toms uslyšána. V tu
