se bral a tu na koráb vsedl, přes moře přepluv, přišel do jednoho města, jemužto Laodicia dějí, kteréžto město svatý Jan evanjelista v kněhách Tajemstvie božieho jmenuje. Z toho města svatý Allexius vyšel i bral se do jedné vlasti, jiežto Syria dějí, i všel do města Edisa. V tom městě jeden obraz našeho spasitele Jezukrista bieše, kterýžto obraz našeho spasitele Jezukrista bieše, nižádným řemeslem nebyl učiněn než pravým božím divem. Ten obinuvše, krásně chováchu. Tu svatý Allexius vše, což měl, chudým pro bóh rozdal, v sprostné se rúcho oblek, před kostelnými dveřmi s jinými chudými žebře seděl a což jemu mimo potřebu almužny ostáváše, to vše jiným chudým rozdal.
V ty časy jeho otec z Říma do rozličných zemí posly poslal, aby jeho syna hledali, jehožto vždy želeje plakáše. Z kterýchžto poslóv jedni se tu stavili, kdežto svatý Alexius bieše, jeho nepoznavše, jdúc v kostel jemu almužny dali, ale on je dobře poznal, ale ač od svých sluh almužnu vzal, bohu z toho poděkoval. Vrátivše se poslové, že jeho nenalezli, otci pověděli. Toho také žalost otec a matka mějiechu, tak že matka s jedné strany, jakž jejie syn Allexius bieše zašel, prostierajíc sobě na podlahách pytel, tuž i léháše, často plačíc a řkúc: Tuto viec u mé žalosti budu, až zda někdy svého syna uzřím. S druhé strany panna, jeho chot, k jeho mateři vece: Dokad neuslyším o mém milém hospodáři, dotad jako samobydlná hrdlice v žalosti bydliti budu.
V ty časy, když svatý Allexius sedmnádcte let před kostelem svaté
