své přiezšie krále rozmnožil i povýšil, Lambardy pod svú moc podbil, konstantinopolitánského ciesaře beze všeho boje sobě poslušna učinil, římské město s okolními vlastmi pod svú moc podbil. Od toho Karla pošel Ludvík, král franský, milostivý zvláštní sluha boží, jenžto jest klášteróm, špitálóm i rozličným chudým dobrého mnoho učinil. A tak se dobře naplnilo, ješto byl svatý Arnolfus synu svému řekl: Z tvého pokolenie pojde mnoho mocných kniežat i králóv, ku prvnie řeči se navrátím. Když svatý Arnulfus svého sbožie oddiel chudým a rozličným klášteróm i kostelóm rozdal, zvláště duom krásný, ješto u Meci mějieše, kostelu verdunskému k věčné almužně dal, kostelu také kolínskému a trýrskému velikú stranu svého dielu oddal. V ty časy jeho paní Doda velmi nábožná tohoto světa ostavši, přízednicí se po vše své dny učinila a tu bohu snažně až do smrti slúžila. Za těch časóv když svatý Arnulfus pokorně v své chudobě bohu slúžieše, božím chtěním u Meci biskupem volen. O tom mnoho v kronice v Meci jest psáno, že byl spravedlivý svého kostela obránci, pokoj v lidech miloval, ctnost plodil, duchovní radu bez lenosti dával, mravóv tichých promluvenie utěšeného neliknoval se chudých, všie obci milý, kniežatóm vzácný. To biskupstvie, kterak jest nesnadně přijal a kterak se jest tomu snažně bránil, o tom by bylo dlúho praviti, avšak pro nábožných kněží i jiných lidí prosbú tu práci pro bóh přijal, v kterémžto biskupství na každý den pracné chudé do svého domu zváše, nohy jim umýval, stól jim sám postavě, krmi nosil,