své milovánie obrátila. Z toho jie za zlé neslušie mieti, neb se jie tak mělo přihoditi. A to řek i jal se všeho rozprávěti, kterak jest s synoma a s čeledí přes moře zaplula a tu utonula, a kterak jest on, hledaje jich, zase se domóv nevrátil. A když to synové uslyšechu, poznavše, že jest to jich otec, radoštěmi radostivě chtiechu se jeho chvátiti, ponuce jim svatý Petr, aby toho nečinili, jeliž on káže. Tehda k tomu starci, k jich otci, svatý Petr propovědě a řka: Ukáži liť tvú hospodyni s tvými se třmi syny, chceš li věřiti, že náhodní odsúzení přiebězi, jakž ty věříš, nic nejsú, ale božie předjednánie. K tomu stařec odpovědě: Jakož jest nelze tobě toho naplniti mně, cos mi nynie slíbil, takež nelze, by se co dálo bez náhodnieho osúzenie. V tu dobu svatý Petr k starci vece: Aj toť, syn tvój Kliment a toť syny dva tvá blížence, Faustus a Faustin. V tu hodinu muž starý, otec jich, u veliké radosti ohromení omdlev, pade. Tehda synové s hrozným pláčem k němu padše, jeho pocelovachu a bojiece se, by z té mdloby neumřel, tu dlúho ležavše a jako z uotrapě vstavše, počechu otci rozprávěti všecko pořád, jakžto se jim přihodilo. A když to jich mateři pověděchu, s hrozným pláčem poběže křičiec a řkúc: Kde mój milý pán, kde jest mój milý hospodář? Tehda on jie zaslyšav, proti nie s pláčem poběže, tu se mile plačíc přitulišta a ty časy i s dětmi, s svatým Petrem ostašta. Toto všeckno svatý Kliment v svých knihách sám o sobě psal.
V ty časy svatý Petr do města do Jeruzalémě s svými učedlníky jide a tu nalezl Šimona čarodějníka, an diáblovú mocí rozličné zázraky ukazuje
