Aby věděl, ciesaři, že sem pravý syn boží, kaž mi hlavu stieti a uzříš, a já třetí den z mrtvých vstanu. I kázal jemu ciesař inhed hlavu stieti. Tehda kat mně, by jemu hlavu sťal, i sťal hlavu beranovi, zdvihl Šimon tajně sťatého berana hlavu i schoval, a tu se krev beranova ssedla. Třetí den Šimon čarodějník ciesařovi se ukázav a vece: Kaž mú krev, ješto jest prolita, setřieti. Vidíš, a já, jakžť sem slíbil, umřev, třetí den sem z mrtvých vstal. A to ciesař uzřev, velmi se podivil, za syna božieho jeho jměl. Potom sú jeho Římené v také cti měli, že jemu na čest obraz učinili, takto nad ním napsavše: Obraz Šimonovi, bohu svatému.
A když tak veliké bludné zázraky Šimon v Římě ukazováše, vstav svatý Petr s svatým Pavlem, před ciesaře jidešta a řkúce: Ciesaři, věz to, že to, coť Šimon činí, diáblovú mocí jest, a právě tak, jakžto v Jezukristu jest dvojie podstata, člověčie a božská, takež v Šimonovi člověčie a božská. Tehda Šimon Nerovi vece, jakžto píše svatý otec Lev papež: Dokadž chceš trpěti nepřietele mého! Večasť přikáži svým anjelóm, ať mne nad ním pomstie. K tomu svatý Petr odpovědě: Tvýchť se já anjelóv nebojím, ale oniť mne se bojie. Tehda ciesař vece: Nebojíš se, Petře, Šimona, an své božstvie skutky ukazuje! Tomu svatý Petr odpovědě: Jest li božstvie v něm, nechať pohodne, co já nynie myslím nebo co činím. Ale jáť prvé, ciesaři, poviem tobě své myšlenie lehky, aby Šimon nesměl jiného zklamati, než co já myslím. Přistúpiv k ciesařovi svatý
