že se čáry obcházieše. To učiniv, s tiem úmyslem do Říma přes moře přeplul, aby jeho v Římě za bóh měli. To svatý Petr zvěděv, s svými učedlníky za ním do Říma jide. A to bylo za času Claudí ciesaře. I byl tu svatý Petr pětmezcietma let, biskupy čině, vieru plodě, nemocné uzdravuje a na svém kázaní nade všecko čistotu chvále, čtyři také ženimy Agrippy, úředníka ciesařova, na vieru obrátil, proněžto se velmi Agrippa na svatého Petra hněváše.
Po těch časiech, za ciesaře Nera, jenžto byl po ciesařovi Claudí, zjevil se hospodin svatému Petru a řka: Petře, Šimon čaroděník a Nero ciesař zle o tobě myslé, ale neboj se, nebť sem já s tebú a nadtoť dobrého pomocníka, sluhu mého Pavla, jenžť k tobě zajtra do Říma příde. Tomu srozoměv svatý Petr, že skrze své krve prolitie pro vieru již se má jeho věc konati, vstúpiv mezi své učedlníky i mezi všecky křesťany, kteřížto v Římě biechu, ujem svatého Klimenta za ruku, učinil jej biskupem a miesto sebe na římském stole posadil. Nazajtřie svatý Pavel, jakžto bylo bohem řečeno, do Říma přijide, s svatým Petrem vieru křesťanskú kázal. V ty časy ciesař Nero Šimona čarodějníka milováše tak velmi, že stráži svého života i svého města i obecného dobrého učinil. Jeden čas, jakž píše svatý otec Lev papež, stáše Šimon čarodějník před ciesařem, kúzlem se obchodě a rozličně se proměňuje, vetčas v mladosti se ukazuje, večas tvář v starosti. To vida ciesař, za syna božieho jej mějieše. Tehda Šimon čarodějník k ciesařovi propovědě a řka:
