i poče vieru Jezukristovu kázati. Tu se jemu mistři pohanští počechu posmievati. Mezi nimižto Kliment posmievaje se kázaní svatého Barnabáše, jemu toto otázanie učini a řka: Kterak je to, že malá žížalka komár šest noh má a křídle a slon velmi veliký jedno čtyři nohy má, ale křídlú nemá? K tomu svatý Barnabáš odpovědě a řka: Ó, nemúdrý, k tvému otázaní snadné odpověděnie, ač mne tiežeš proto, aby se naučil. Tiežete mne o stvoření božiem a boha stvořitele neznajíce! Správně v stvořeních blúdíte, kdež stvořitele boha neznáte. To slovo Klimentovi na srdci tanulo i poče svatého Barnabáše prositi, aby jeho pravé vieře naučil. A tu vieru přijem, přes moře přeplul. Tu jeho svatý Petr přijem a u vieře potvrdil a o věčnosti duše jej naučil.
Těch časuov jeden čarodějník bieše v Jeruzalémě, jemužto jméno Šimon bieše. U něhožto biešta vláščie dva učedlníky jeho, zvláštně jednomu Aquila a druhému Niceta jméno bieše. Ta vidúce, že jich mistr Šimon nenie pravé viery, ale s diábly se obierá, od něho odstúpista a svatému Petru se přikázašta. Tehda svatý Petr svého hostě, svatého Klimenta, poče tázati, kterého by z Říma rodu byl. Tehda svatý Kliment vešken přieběh, což se jeho otci a mateři i bratřím přihodilo, svatému Petru pověděl a řka: Velmi se naději, že sú u moři všickni ztonuli. V ta doba svatý Petr to uslyšav, na srdci sobě sželiv i zaplakal, želeje jich žalostivého rozlúčenie. Po několice časiech svatý Petr pojem své učedlníky i bral se do toho ostrova, v němžto
