Petr apoštol zjevil se tomu, ješto miesto svatého Marcellina papežem byl, a řka: Bratře, proč mne nepochováš? Jemužto on odpovědě: Všaks ty dávno pochován, apoštole boží. K němužto svatý Petr vece: Já se za nepochovaného mám, dokad Marcellina pochována nevizi. K němužto on vece: Však vieš, milý svatý Petře, že jest on všecky klel, kto by jeho pochovati směl. K němužto svatý Petr vece: Však vieš, že jest psáno: Ktož se ponižuje, povýšen bude. Protož tobě na jeho zápověd nebylo tbáti, nebť jest to pro skrúšenú pokoru zapověděl. Protož jdi, pochovajž jeho u mne v nohách. A tak se stalo, že šel a jeho pochoval a bohu chválu vzdal. Amen.
Život svatého Vitališe
Svatý Vitališ rytieř měl svú manželku, s nížto podlé svého svatého stavu měl dva syny, svatého Gervazia a svatého Protazia. A když jednoho času svatý Vitališ s jedniem té vlasti súdcí, s Paulinem, do toho města, ješto Ravenna, a Čechové řiekají Rovina, všel, nalezl jednoho křesťana lékaře, jemužto bylo jméno Julian. Kterémužto Julianovi, dlúho jeho mučivše, pohani kázali hlavu stieti. A on se toho užasl, tehda naň zavola svatý Vitalis a řka: É, bratře Juliane, však si lékař a jinés léčil, nezabíjej smrtí věčnú sebe a nebeské koruny neztrácej. To Julianus uslyšav, se u vieře posílil. A že se smrti byl užasl, snažně toho poželel a dobrovolně pro Jezukrista na smrt šel. A svatý Vitališ to tělo pochopiv poctivě pochovati kázal. A sám
