Benátčené do Benátek to svaté tělo přinesli a na čest bohu a svatému Marku krásný kostel sú učinili. Potom bóh na oslavenie světu svatého Marka svatosti ukázanie bez čísla jest divóv učinil, jemužto buď chvála věky věkóm. Amen.
Svatého Marcellina
Svatý Marcellinus devět let a tři měsiece římským kostelem vládl. Jehožto ta dva ciesaře, Dioklecian a Maximian, když k modlám pohanským bezděčiešta, jim nikterakž nepovolil. Ale když uzřel přehrozná řemesla, ano připravují, jeho mučiti chtiece, toho se ubav, dvoji obět modlám ofěroval. Proněžto jakož byla pro to veliká pohanóm radost, takež křesťanóm strastná truchlost byla a žalost. Zatiem křesťané se sebravše, předeň šli a jeho treskcíce, řekli: É, otče svatý, cos učinil! Proněžto svatý Marcellinus sám se k sobě navrátiv, na své prohřešenie se rozpomanuv, před svatými biskupy se postaviv, pod jich se súd poddal. K němužto oni vecechu: Nemá to s právem býti, by kto papeže súdil. Ale ty se sám v svém poblúzení poznaj. To papež uslyšav, skrúšeným srdcem povzdechl, papežstva se zbavil a inhed postúpil. Ale všickni lidie, vidúc jeho skrúšenie, opět jeho papežem volili. To oba ciesaře uslyševše, opěti jeho kázala jieti a jemu hlavu stieti. A když jeho na popravu vedli, svatý Marcellinus pozvav k sobě křesťanóv, řekl: Nejsem duostojen, by mě mezi křesťany pochovali. A toho dnes poklínám, kto mě kdy pochovati smie. Proněžto, když tak jeho svaté tělo pět a třidceti sní nepochováno ležalo. Potom svatý
