s pravé viery také sblúdila. A inhed ji kázal za vrkoče oběsiec bičovati. A když ji tak tepiechu, vzezřevši na svatého Jiřie, vece: É, světlosti spravedlivá, muži buoží, kam má duše pójde, a já sem ještě nekřtěna. K niežto svatý Jiří vece: Neboj se, dcerko milá, tvé krve prolitie jest tobě za křtěnie. V tu hodinu tak visíci nábožně v nebesa vzezřevši, bohu se poručila a inhed duši pustila. A potom nazajtřie kázal ciesař svatého Jiřie koňmi po všem městu vláčiti a potom hlavu stieti. Tehda svatý Jiří k bohu nábožnú modlitbu učinil, za to prose, aby ktož by kdy jeho umučenie pamatoval, zač by prosil, aby jeho hospodin milostivě uslyšal.
V tu hodinu hlas s nebes přišel a řka: Cos prosil, na toms uslyšán. V tu dobu jemu hlava sťata a ta svatá duše do nebes vzata. Zatiem Dacianus, když se na na svú sien byl vrátil, přišed oheň z nebes, jeho i sluhami spálil.
To se také v jedněch starých kněhách píše, že když jedněch časóv mocně se křesťané sebravše, chtiec Jeruzaléma na pohaniech dobyti, vojensky táhniechu, zjevil se jednomu svatému knězi jeden podobný mládenec a řka: Vězte to, že svatý Jiří jest této vojsky vódce. A protož nětco jeho svatých kostí s sebú vezmúce, a onť s vámi rád ostane. A když křesťané jeruzalémské město oblehše, počechu silně dobývati a pohané velmi se ostražitě brániti, tak že nižádný nesměl po řebří na městkú zed vstúpiti, tehda svatý Jiří zjevil se v odění bielé barvy povlečeným, črveným křížem znamenitý, ponúkaje křesťanóv, aby za ním bezpečně po řebří lezli. Jehožto oni uposlúchavše, města sú dobyli
