božie snažně kázal, mnoho svatých divóv učinil, slavně svatú vieru rozplodil. A když v jednu hodinu na Veliku noc svatý Marek mši slúžieše, sebravše se pohanských chrámóv biskupové, provazem jeho za hrdlo uvázavše, po městu vláčili. A tu jeho svaté tělo tak se jest trudně zedralo, až kamenie, ješto po uliciech ležieše, od jeho svaté krve se črvenáše. Potom do žaláře vsazen, a tu se jemu anjel zjeviv a jeho posílil. A též noci Ježíš Kristus jemu se zjeviv, řekl: Marku, mój evanjelista milý, tobě buď pokoj a neboj se, neboť sem já vždy s tebú a skoro tě z této práce vyvedu. Potom nazajtřie svatého Marka z žaláře vyvedše, po městu opět za hrdlo vláčili, volajíc a jemu se posmievajíc. Tehda svatý Marek, když jeho tak vláčiechu, spen ruce svoji, hospodinu se poručil a řka: V tvoji ruce, hospodine, porúčiem duši mú. A to řek skončal. To se dálo za Nera ciesaře, jenž kraloval po božiem narození šesdesáté druhé léto. Tehda pohané, když to svaté tělo pochopivše, chtěli užieci, všecko povětřie se zamútilo, blýskota a veliké hřímanie bylo, tak že utiekal, kam kto vida. A zatiem křesťané to svaté tělo pochopivše, jakž jest duostojno, na poctivém miestě pochovali. Nadto chtěl li by kto věděti, které jest byl postavy svatý Marek, že byl jest člověk střiedmé výsosti, dlúhonosý, nízkú obočí, krásnú očí, nálys, odlúžné brady, střiedmých let, nášediv, hluboké mysli, postavy přiezni nelstivé, ale velmi upřiemé a božie milosti plný. Potom po božiem narození let tři sta šest a šestdesát za časóv Lva ciesaře