požehnav, bohu se poručiv, rytieřsky své kopie podvrhl, na ještěra hnal a jemu kopím hrdlo prohnal. A inhed ozřev se, královně řekl: Zvrz svój pás na hrdlo ještěrovi a nic se neboj, povediž jeho do města. A když jeho, an jako ovce pitomá jde, k městu povede, lidé to uzřevše, kam kto vida utiekáše. Tehda jim svatý Jiří pokynul a řka: Nebojte se, proto mě sem bóh poslal, abych vám od toho ještěra pomohl. A vy všichni svatý křest přijměte. Tehda král a všichni lidé svatý křest přijeli. A svatý Jiří inhed mečem ještěra zabil. A počet těch, ješto toho dne pokřtěných bieše kromě žen a dětí bylo dvadceti tisícóv mužóv. Ten čas král uradiv se kostel velmi krásný ve jmě svaté královny učinil. Svatý Jiří krále čtveře věci naučil: najprvé, aby o svaté cierkvi péči měl, a druhé, aby božie službě rád poslúchal, kněží ctil a na chudé pomněl. To svatý Jiří řek, dav královi pocelovánie, odtad pryč jel.
Za těch časóv ciesař Dacianus kralováše. Za něhožto křesťané velikú nenávist a trýzen trpiechu, tak že ve čtyřech neděléch sedmnádcte tisíc křesťanóv pro svatú vieru bylo umučeno. Proněžto mnozí křesťané tak velikých múk trpěti nemohúc, musili se pohanským modlám modliti. To vida svatý Jiří, toho srdečně želeje, vše, což měl, chudým rozdal, rytieřský stav potupiv, křesťanského kroje rúcho na se vzem a mezi pohanské starosty vstúpiv, vece: Všickni bohové pohanští diáblové sú, ale hospodin nebesa stvořil. Jemužto těch vlastí súdce vece: Kterú hrdostí smieš naše bohy diábly nazývati! Pověz mi, odkad jsi