Pána Boha než kterého člověka v tomto světě. Dále má věděti, že poňavadž všickni skutkové náši mají býti k boží chvále a k prospěchu spasenie našeho, protož nemá nižádný poslúchati kterého člověka, jedné v tom, což sě chýlí k božiemu přikázaní, k jeho radě a k jeho chvále. A tak, jakž by kolivěk znamenal člověk, že by jemu prelát neb pán neb otec přikázal co, jenž by bylo proti jeho přikázaní neb proti jeho radě a chvále, tak ihned nemá ho v tom poslúchati, neb viece má vážiti božie přikázanie a radu boží než přikázanie člověčie. A diem radu boží, když by znamenal, že by duchem božím k té radě byl napomenut a měl by hnutie veliké. U příkladě kdyby Kateřině přikázal i otec i mátě, aby muže pojala, a ona znamenala by darem božím, že panenstvie svaté jest velikého duostojenstvie a že má velikú příchylnost, aby sě v panenství zachovala, vědúc, že panenstvie jest velikého duostojenstvie a že jest rada božie k němu těm, kterýmž dáti ráčí Pán Buoh, ta majíc panna Kateřina poznánie a hnutie, má neposlúchati i papeže, i otcě, i mateře v tom, že jí velé muže pojieti. Též velí li Dorotě, aby pannú ostala do smrti, a ona znamená na sobě příchylnost velikú k manželství a pokušenie veliká, má jich v tom neposlúchati, neb i panenstvie i manželstvie jest na vóli panny. Též móž býti řečeno i o vdově. Též brání li papež kázati v kaplách slova božieho, brání li mši slúžiti kněžím, jenž umějí kázati a žádost dobrú mají, aby slúžili, jsúce dobřě živi, nemají ho v tom poslúchati, neb sě to protiví i přikázaní i radě i chvále boží. A tak někdy jest dobré neposlúchati prelátóv a svých starších. A proto u Betlémě stojí na stěně takto psáno: Poslušenstvie. Augustin praví: „Ne vždy jest zlé neposlúchati přikázanie vyššieho, neb když pán přikáže ty věci, jenž jsú Bohu protivné, tehdy nemá jeho poslúcháno býti.“ Jeroným die: „Přikáže li pán co, ješto proti svatému Písmu nenie, poddán buď sluha pánu. Pakli co protivného přikazuje, viece poslúchaj pána ducha nežli pána těla.“ A málo dolejie die: „Jest li dobré to, což ciesař přikazuje, učiň vóli jeho. Pakli jest zlé, odpověz: Musí viece poslušno býti Boha než lidí. A též i o sluhách ku pánu, i o ženách k mužóm, i o dětech k uotcóm, že v těch věcech toliko dlužni jsú poddáni býti pánóm pravým, otcóm a materám, kteréž proti božím přikázaním nejsú.“ Řehoř svatý: „Pokorní napomenuti mají býti, aby ne viece, nežli slušie, byli poddáni, tak aby hřiechóv jich ctíti připuzeni nebyli, když by chtěli viece, než slušie, lidem poddáni býti.“ Týž Řehoř die: „A však vědieno má býti, že poslušenstvím nikdy nemá zlé učiněno býti.“ Krisostomus, svatý Jan Zlatoustý tieže takto: Což tehdy, die někto, když by prelát byl zlý? I zdali také poslúchati budeme zlostného? Kterak dieš? Ó, jistě věz, v při viery varuj sě ho a vystřiehaj sě, ne toliko by člověk byl. Ale také by anjel s nebe sstúpil.“ To svatý Jan. Svatý Isidorus die takto: „Když by ten, jenž vládne, učinil což kolivěk, což od pána zapovědieno jest, aneb kázal by učiniti, aneb což psáno jest, pominul by, neb pominúti