bo[45v]číslo strany rukopisužím všech svatých jeho. Také to poznávají, že když dá milým svým usnúti, aj, dědictví jeho synové jeho. Také i to vědí, že kteříž v pánu umírají, chtí míti účastnost s těmi, jimž jest pán řekl: Vy ste, kteříž ste setrvali se mnú v mých pokušeních. Chtie s Kristem kralovati, ale nechtí s nim trpěti. Takový byl onen Balám čarodějník, kterýž pohleděl na stíny synuo izrahelských, a rozuměje, že jim bóh zaslíbil věčné blahoslavenstvie, mluvil jest: Umři, duše má, smrtí spravedlivých a buďte poslední věci mé jim podobné. Konce jich oslaveného žádaje, však se varoval a hrozil práce, kterúž by to zaslúžiti měl. Ó, dobrý Ježíši, všickni bychom s tebú kralovati chtěli, ale nechcem s tebou trpěti a pracovati, ty si vyvolil chudobu a biedu, ale my, což jest nám užitečné. Jakož svatý Bernart dí: Narodil se syn boží, v jehož vóli bylo jest vyvoliti, co by chtěl, i vyvolil sobě čas tělu protivný neb v zimě a aby byl syn chudé matky, kteráž sotva plenky měla k obinutí a místo kolébky jesle. A ač je byla taková potřeba, však žádné zmienky není a kožech pro zahření. Pohlediž, že pán Kristus, svrchovaná múdrost, volil jest věci tělu odporné. Tehdy to jest jistě lepší a užitečnější, i raději má voleno býti. Onť jest jistě slíben skrze Izaiáše, že bude uměti odvrci zlé a vyvoliti dobré. Protož zlá věc jest rozkoš těla, ale dobrá trápení jeho, kteréž vyvolil a onyno zavrhl Kristus, múdré dítě a svaté slovo. To vše řeč svatého Bernarta: Ó, milé dítě, ty od počátku volil si trápení těla a skrze trpení chtěls vjíti do své slávy. My pak v rozkoši súce chcem vjíti do slávy cizie.