li[42r]číslo strany rukopisudský rozum. Protož ktož chce takového pokoje účastnost mieti s svatými na nebi, nauč se nyní pokorně trpěti na zemi, neb jest toho jinak nelze dojíti než skrze trápení, ktož se v trpelivosti[8]sic! zachová až do konce.

Již[dm]Již] Iž pak třetie a poslednie, království nebeské má chválu pro velikú radost ustavičně a na věky trvající. Jakož die svatý Řehoř: Který jazyk muož dosieci těch věcí, kteréž sú v nebeském městě? Jaká jest radost býti v zboru andělském, s blahoslavenými a čistými duchy v slávě stvořitele svého přebývati a na tvář boha svého patřiti, nebáti se již žádného strachu smrti, ale věčné nesmrtedlnosti se veseliti. Toť jest zajisté to město boha našeho Jeruzalém blahoslavené, ó, město nade všecka města, v kterémž jest taková radost a utěšenie spravedlivých, o němž dí Izaiáš: Veselte se s Jeruzalémem a radujte se v něm všickni, kteříž milujete jej, radostí se radujte s ním všickni, kteříž ste kvílili nad ním, abyšte se radovali a naplnili se od prsí utěšenie jeho a abyšte dojili a rozkošmi se rozmáhali od veliké slávy jeho! O té nesmírné slávě die svatý Augustýn: Ó, jaké to bude štěstí, kde nic zlého nebude, nic se dobrého neskryje! Tu všickni v chválách boha svého budú, kterýž bude všecko ve všech. A Izaiáš dí: Oko nevidělo, bože, jiné tebe, co si připravil čekajícím se, aby své věrné daroval velikým utěšením věčně trvajícím. A jinde: A přijdú na Sion s chválú, a veselé věčné na chválu jich. A protož pověděl David: Znal pán dny nepoškvrněných. A svatý Tomáš: Velikýs, pane, na věky