škřípení zubuo, z lkánie a z žádosti smrti, z žraní jazykuo a z rúhaní proti stvořiteli svému i z jiných mnohých, kteréž přijdú na hříšníky vedlé písem. Jakož svatý Jan v Zjevení dí: Kúsali sú jazyky své pro bolest a rúhali se bohu nebeskému pro bolesti a rány své. A svatý Řehoř dí: Čehož se zde člověk nenadál ani domyslil, to v mukách se najde. A svatý Jeroným, že taková bude v pekle moc bolesti, že mysl jiného mysliti nebude moci, nežli k čemuž moc bolesti ji přinutí. Neb dí hřiešník: Bolest má jestiť nad všelijakú bolest. Takováť zajisté bude krutost muk pekelních. Smrti žádati budú, kteréž všickni utíkají. Jakož svatý Jan dí: V těch dnech budúť lidé hledati smrti, a nenaleznú, žádati budú umřieti, a utečeť smrt od nich. O té ukrutnosti sám buoh skrze Jeremiáše takto dí řka: Nakrmímť já lid tento pelyňkem a nápoj jim dám vodu s žlučí. Tu ukrutnost muk znamenav jeden mládenec rozkošný, dal se jest do zákona. I poslán jest k němu jeden múdrý člověk od rodičů, aby jej zase vyvedl svú radú, řka jemu: Byl jsi v rozkoši chován, nebudeš moci snésti krutosti zákona tohoto. Odpověděl mládenec: Proto sem všel do zákona, znaje se rozkošného býti a že trpkých věcí snášeti nemohu, mysle na to, že muka pekelní byla by mi nesnesitedlná, a protož sem volil radějí tuto trpkost zákona snášeti nežli onu v pekle. Neb k tomu dí Job: Kto se bojí jíní, spadneť naň snieh. Také pústenník jeden Petr jménem znamenav tu ukrutnost muk pekelních, dal se jest v divné pokání. O němžto