miestě dí: Kýchaní jeho, blesk jeho a oči jeho jako viečka svítaní z ust jeho jako pochodně vycházejí, jakožto lúč ohněm zapálená, z chřiepí jeho vychází dým jakožto z hrnce rozpáleného a vrúcího dýchanie jeho, uhlé řeřavé, aby hořelo, činí a plamen z ust jeho pochází. Druhé ty pekelné sluhy jsú vskutku velmi ukrutní. Jakož dí Job: Shromáždil jest na mě hněv svój a hrózami škřípěl jest proti mně zuby svými. A David v žalmě dí: Otevřeli sú na mne usta svá jakožto lev lapaje a řeva. A opět dí: Pokoušeli sú mne a posmívali sú se posměchem, škřípěli sú na mne zuby svými. A Eclesiastes dí: Zubové jeho lvoví zabíjející duše lidské. A svatý Petr v kanonice dí, že ďábel obchází jako lev řeva hledaje, koho by sežral. Neb v den nájposlednější zváni budou ďáblové k sežrání hřiešníkuo. A Jeremiáš o témž die: Poďte a shromaďťte se všecka hovada zemská, pospěšte k sežrání! O tom svatý Řehoř v svých knihách rozprávku jest napsal, že by jeden jménem, ale ne vpravdě mnich ten slul Teodorus, jemuž jest bylo velmi těžko, kto by co o jeho spasení mluvil, neb netoliko dobře činiti, ale ani dobře slyšeti mohl jest. Ten, když měl umřieti, když se k němu bratří sebrali, aby modlitbami svými duši jeho obraňovali, tehdý počal jest velmi křičeti a modlitbám jich překážeti řka: Odejděte, odejděte, neb sem draku k sežránie, kterýž pro vaše pokání a modlitby nemuož mne sežrati, hlavu mú již v ustech má, dajte mu místo, ať mne víc nemučí, ale ať učiní, co má učiniti, poněvadž jemu k