Jeremiáš v Pláči: Položil mne opuštěného. A Izaiáš: Hřiešník opuštěn bude na věky věkuo. Protož, ó, člověče, pomni na to pilně a nos v svém srdci silně, že převyšuje všeliké muky nečekati obrany od boží ruky.

Již nyní podlé pořádku poví se o rozličnosti trápení pekelních tovařišuo. Takoví zajisté pekelní tovařiší sou přehrozní v vidění, přeukrutní v činění a neustálí v mučení. O hrozném jich obličeji čte se v jedněch knihách, že jeden nábožný člověk v svém pokojíku leže, počel hrozně křičeti, a když k němu přišli jiní bratří, uzřeli ho, an, upřev oči na stěnu, nehnuv se hleděl a nic jest neodpověděl k otázaní, sa omámen strachem a bázní. Ráno pak otázán jest byl od převora, co by v noci viděl, pověděl, že ďábla. Optali jeho, jakého jest způsobu, pověděl, že: Nemohu toho vypraviti, ale toto pravím, by byla s jedné strany pec zapálená a obličej ďábluo z druhé strany, raději bych volil vjíti do té peci nežli viděti přehrozný obličej ďábelský. A svatý Bernart také o tom dí řka: Co se vám zdá, bratří, kdyby který z těch pekelních knížat snad na jednoho přiřítil se a se vší ukrutností a hroznou šeredností se ukázal, kto by jej mohl smyslem těla i srdce snésti! Neb se čte o jednom starém dobrém člověku, že řekl: Věřím tomu, kdyby kto z smrtedlných viděl ďábly v tom zpuosobu, v kterémž je zatracenci nespravedliví a všickni hřiešníci nešťastní viděti mají, že by hned strachy umřel. O tom také svatý Řehoř