[331]číslo strany rukopisusvým Titem, opatřiv vojsko, aby pilně dobývali Jeruzaléma, jel do Říma a přijal jest ciesařstvie. A potom tak súžil lid v Jeruzalémě skrze obleženie, že mátě syna neb dietě snědla, kočky, psy, koně, myši jedli jsú a chléb z lajn holubích a slepičích dělali jsú. A když dobyli Jeruzaléma, třidceti židuov za peniez nechtěli bráti, hladem jedenáct tisícuov zemřelo jest a mečem sto tisícuov, a město zkaženo jest pro neuctěnie a smrt Pána Krista. I umřel jest Vespezianu v pokoji a ve cti léta božieho osmdesátého třetieho.
Titus, devátý ciesař, syn Vespezianuov, muž přemilostivý, takže pro jeho dobrotu jméno jeho dnes Římané před otce předkládají, řkúc: Titus a Vespezianus pět věcí měl dobrých do sebe. Najprvé, bohóm něco každý den dáti kázal. Druhé, některého člověka obveselil darem takovým, že všecky dni života svého lépe se měl. Třetí, vždy měl tvář jasnú a veselú, že žádného nikdy nezamútil jest, řka, že od tváře ciesařovy nemá nikdy žádný odjíti jsa zamúcen. Čtvrté, drahně kosteluov v Římě nadělal bohóm a bohyním. Páté, řemeslníky čisté velmi miloval, a za něho lili slúpy kamenné v Římě tak veliké, že se zdají jeden kámen. A když umřel jest, plakal jest jeho lid pláčem převelikým, řkúc, že jest umřel pokoj, jasnost a veselé všemu světu.
Domicianus, desátý ciesař, zlý velmi, tři věci zlé učinil. Najprvé, že se kázal za boha ctíti. Druhé, že křesťany počel náramně hubiti. Třetie, že svatého Jana, který v té chvíli[cg]chvíli] chwile psal čtenie v Římě, kázal na ostrov Pathmos vésti, aby